*Elie*

„Slyšela jsem, že tu máme nového zatoulance.“

Vadin šepot mě polechtal na uchu, když jsme přecházely tréninkové pole. V jejím hlase se mísila zvědavost s rošťáctvím. Ráno bylo dost chladné na to, aby mi při výdechu šla od úst pára; vzduch byl prosycen ostrým pachem spáleného kovu – vůní, která vždy provázela Valeriovy hodiny elementů.

Zamračila jsem se na ni. „Zatoulance?“

„Tak mu říkají,“