Elie

Když jsem vyšla ven, nádvoří bylo stříbřité námrazou. Můj dech tvořil v ovzduší obláčky a já tam chvíli jen tak stála a nechala si chladem štípat obličej. Po tom všem – rituálu, bezesných nocích, šeptání o Sanguinariích – jsem si ani neuvědomila, jak moc mi chybělo ticho, které by nebylo nasáklé strachem.

Nebylo to dokonalé. Akademie si stále nesla své jizvy. Některé zdi zářily novotou a bled