*Kael*

„Cítíš to?“

Zaleův hlas prořízl stromy před námi, byl tichý a napjatý. Dohnal jsem ho, boty mi křupaly v jinovatce, zatímco se vzduch změnil. O vteřinu později mě ten pach zasáhl – kouř, těžký železem a hnilobou. Nebyl čerstvý, ale ani starý.

„Sanguinarii,“ zamumlal jsem.

Přikývl a zatnul čelist. „Nebo to, co z nich zbylo.“

Potom jsme se pohybovali pomaleji. Les byl příliš tichý, dokonce i