Kael

Ráno přicházelo pomalu, jako by se svět stále rozhodoval, jestli chce začít znovu.

Oheň během noci dohořel a zbyla z něj jen vrstva zlatých uhlíků, které tichounce pulzovaly proti šedému světlu vkrádajícímu se oknem. Elie byla stále zamotaná v prostěradlech vedle mě, jednu ruku měla přehozenou přes mou hruď a prsty mi na kůži nevědomky kreslily líné kruhy. Každý dotek slabě bzučel – hřejivý,