*Elie*

Nebe by nemělo krvácet.

To byla první myšlenka, která mě napadla, když mraky proťalo světlo – tenké, pálivé žíly, které se rozprostřely po obzoru, jako by se trhal samotný svět. Vzduch hučel energií tak těžkou, že mě z ní bolely kosti. Každý nádech chutnal jako kov a popel.

Ustoupili jsme na vnitřní nádvoří, nebo alespoň na to, co z něj zbylo. Kdysi hladký kámen byl rozrytý stopami drápů, r