Neviděla jsem nic jiného než tmu. Žádná světla, zvuky, ani pocity. Jen tmu. Nos mi napadla vůně steaku, což způsobilo probuzení mých ostatních smyslů. Následoval sluch – zvuky byly zprvu tiché a postupně sílily a sílily. Ach jo, teď jsem se vážně nechtěla probudit! I když to jídlo vonělo božsky.

„Ario, je čas vstávat a jíst,“ pronesl Blake a jemně mnou zatřásl.

„Uf, musím?“ zeptala jsem se ufňukan