Když jsem se v posteli přetočila, narazila jsem na teplé prostěradlo, ale žádné teplé tělo. Se zasténáním jsem zvedla hlavu a rozhlédla se po Blakeovi. Stál v kuchyňském koutě a naléval si kávu do hrnku. Už měl na sobě džíny a tričko.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se a zívla.

„Půl osmé. Musím jít do Corbinovy pracovny a doladit zítřejší útoky. Musíme být všichni po celých Státech na stejné vlně.