POHLED KAELENA

Zíral jsem na hodiny. Každou minutou se blížila půlnoc a já věděl, že pokud chci Elaru trénovat, jak jsem slíbil, musím už jít. Ale čím víc jsem na ty hodiny koukal, tím víc se zdálo, že mám nohy přikované k zemi.

Na co jsem sakra myslel, když jsem jí to nabídl? Očividně jsem nebyl v pravém rozmyslu, protože proč jiného bych to dělal? Měl bych se jí vyhýbat, ne s ní trávit ještě víc