POHLED ELARY

Během několika příštích minut jsem necítila nic než bolest. Snažila jsem se bránit, vším, co ve mně bylo, skutečně, ale byly na mě tři a byly zkušenější, než jsem kdy mohla doufat. Inkasovala jsem ránu za ránou, ale odmítala jsem jim dopřát to uspokojení, že bych vykřikla. Pokud mě měly srazit na kolena, tak v naprostém tichu.

„Řekni něco, ty zasraná couro,“ zakřičel někdo, ale já měl