POHLED ELARY

Pokud jsem cítila takovou úzkost já, nedokázala jsem si ani představit, jak se cítí Kaelen. Mluvili jsme tu o jeho otci a přestože to byla správná věc, muselo to být těžké. Byl zamlklejší než obvykle, sotva nás vnímal, a nebýt toho, jak mě pevně svíral, předpokládala by jsem, že chce být sám.

Bylo někdy kolem půlnoci, Julian a Zavian hráli karty a já začínala usínat na Kaelenově ramen