POHLED ELARY

Vzduch uvnitř stanu byl hustý kouřem, potem a měďnatým pachem krve, který lpěl na všem—na mé kůži, na mém oblečení, dokonce i na mém dechu. Déšť bušil do plachty nad hlavou v pravidelném rytmu.

Byla to jako krutá ukolébavka, která nijak nezmírňovala vyčerpání, jež se mi zakusovalo do kostí. Lucerny, už tak tlumené, se mihotaly při každém poryvu větru, který pronikl škvírami dovnitř. V