POHLED ELARY

Otevřela jsem oči a uviděla místnost plnou známých tváří. Jejich úsměvy byly jemné a natolik naučené, že by snad i mohly působit jako úleva. Ale já to věděla lépe. Nikdo z nich nebyl rád, že mě vidí dýchat.

A jak jsem si prohlížela jejich tváře, nemohla jsem se ubránit otázce, jestli už plánují svůj další pokus… nebo jen vymýšlejí, jak se ujistit, aby to tentokrát vyšlo?

Možná obojí.