POHLED ELARY

Pevněji jsem sevřela dýku, kterou jsem vzala Jorynovi, její známá váha mě uklidňovala, i když napětí s každou další vteřinou rostlo.

Přitisknutá k chladnému, vlhkému balvanu jsem pomalu stočila pohled k dětem. Byla choulená těsně u sebe pod převisem, záda přitisknutá k mechem porostlému kameni, tváře strhané a bledé.

Navzdory strachu v jejich očích žádné z nich nevydalo ani hlásek. An