POHLED ELARY

„Vetřelci!“ Joleenin hlas hřímal schodištěm, následován ostrým echem jejích bot o kámen. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že jde po nás. Voktor mi sevřel paži a táhl mě vpřed, jakmile jsme se dali do běhu.

V chodbách před námi se ozval křik. K pronásledování se přidaly další kroky a jejich zvuk se znásobil, až jsem měla pocit, že nám je v patách celá svorka. Přes ten hluk js