POHLED ELARY

„Jak to, že to tu tak dobře znáš?“ nemohla jsem se nezeptat, když jsme dojedli.

Neodpověděl mi. Místo toho náhle sevřel mou ruku ve své a táhl mě k protějšímu konci jeskyně. Zpočátku jsem si nevšimla ničeho neobvyklého, ale pak se zastavil před něčím, co vypadalo jako hromada kamení. Když odsunul volný balvan, odhalila se úzká rozsedlina, skrytá ve stínech.

Bez váhání do ní vstoupil a