POHLED ELARY

„Čaroděj,“ vydechla jsem a to slovo opustilo mé rty dřív, než si má mysl plně uvědomila, co mé oči vidí.

Ten stín neměl tvář ani skutečný tvar, přesto byl vzduch kolem něj prosycen jakousi zvráceností, kterou jsem se už naučila rozpoznávat. Byla to stejná pachuť zla, jaká ulpívá na prokletém jedu, stejný pocit tísně, kvůli němuž se místnost zdá menší, aniž by se kdokoli dotkl stěn. Mí