~Pohled Vandera~

Její rty se mírně pootevřely, jako by chtěla něco říct, ale nemohla najít ta správná slova. Její oči, široké a naplněné něčím, co jsem nedokázal zařadit – nadějí, frustrací nebo nevírou – se vpily do mých. Snažila se vstřebat to, co jsem právě vypustil z úst.

A já věděl. Věděl jsem přesně, co jsem řekl. Nebylo to něco, k čemu bych dospěl lehkovážně. Bylo to rozhodnutí, které jsem