~Pohled Vandera~

Zvuk ptačího štěbetání a Zaneovo těžké dýchání se rozléhaly vlhkou jeskyní. Tohle místo bylo jiné než cokoli, s čím jsem se kdy setkal – šeré a prastaré, stěny ohlazené časem, jako by těmito chodbami procházely nesčetné generace. Lidé – nebo co to bylo zač – kteří nás sem přivedli, byli neobvykle pohostinní.

Až příliš pohostinní.

„Myslíš, že nás snědí?“ zašeptal Zane tichým hlasem