~Pohled Vandera~

Ronanova slova udeřila jako hrom a zanechala po sobě děsivé ticho. Hruď se mi sevřela a mé instinkty křičely, že cokoli se teď dozvím, změní vše, co jsem si dosud myslel. Beze slova jsem ho následoval hlouběji do komnaty, každý krok se rozléhal ozvěnou o chladné, neúprosné kamenné stěny.

Vzduch ztěžkl, prostoupen prastarým napětím, které mi tisklo hruď. Zastavili jsme se před masi