~Pohled Vandera~

Ticho, které následovalo, bylo ohlušující, přerušované jen tichým praskáním ohně v krbu za námi. Julianův pohled do mě vrtal s váhou jeho Alfy a vyzýval mě, abych zaváhal, ale já nepolevil. Výraz tváře jsem zachoval neproniknutelný jako kámen a odmítal ukázat jakýkoli náznak slabosti nebo nejistoty.

Nešlo tu jen o mou hrdost – šlo o mou smečku, o říši, o můj trůn. Přijmout spojene