~Pohled Vandera~

Moje auto uhánělo ulicí, zvuk motoru jsem v té bouři myšlenek v hlavě sotva vnímal. Pevně jsem svíral volant, klouby mi zbělely, jak jsem se pokoušel – marně – uklidnit si nervy. Kaelen stál po mém boku, co si pamatuju, vždycky tu byl skrze chaos, zrady i triumfy. Nebyl to jen spojenec; byl to rodina, nebo jsem tomu alespoň vždycky věřil.

A přesto jsem někde po cestě cítil to odci