~Pohled Vandera~

Bylo mi patnáct, když mě otec poprvé udeřil. Začalo to jako výbuchy jeho šílenství, vztek, který jako by neměl jiný cíl než mě. Nejdřív mě to šokovalo, pak to bolelo a nakonec jsem se naučil to snášet. Časem si mé tělo na bolest zvyklo a já se vůči ní zatvrdil.

To bylo tři roky předtím, než jsem získal svého vlka.

Teď, bez mého vlka, byla ta stará, hořká známost s bolestí jedinou