~Pohled Vandera~

Ticho.

Naprosté ticho po dobu přesně dvaceti sekund.

A pak, jako bych téměř viděl ten úsměv, který jsem vždycky nenáviděl – ten, který věnoval Maeve, jako by mu kousek jí patřil – Silas konečně promluvil.

„Předpokládám, že zdvořilosti můžeme vynechat. Setkali jsme se už dostkrát, Vaše Výsosti.“

Nic jsem neříkal.

V jeho hlase byla ta iritující, lehká sebedůvěra. Ta samolibost, jako