V pondělí jsem ve škole čekal na Riu, ale vůbec nedorazila a její číslo, co jsem měl v mobilu, už nefungovalo. Stál jsem u své skříňky, když jsem ji zahlédl vycházet z dívčích toalet, ale uviděla mě a šla jiným směrem.

Den se vlekl a Rev na mě pořád házel ty své zvláštní pohledy. Byl jsem potichu a přemýšlel o všem, na co jsem si vzpomněl, i o tom, co se mezi mnou a Riou stalo. Viděl jsem ji vejít do jídelny, ale nepodívala se na mě, i když nevypadala zrovna ve své kůži.

Všichni jsme vzhlédli ve stejnou chvíli, kdy Jace vyskočil ze židle a Corbin ho zatlačil zpátky. Ria se na něj dívala se strachem v očích a jeho tvář byla rudá vzteky, když se díval na ni a pak na Reva.

„Sakra,“ zašeptal jsem.

„Tys s ním spala!“ zařval Jace na Riu. Viděl jsem, jak sebou cukla, a vstal jsem.

„Spala?“ zeptal se jí nahlas Corbin.

„Ne,“ odpověděla pevně a podívala se mu do očí.

„Tak jak vysvětlíš tohle?“ vyštěkl. Vrazil jí telefon před obličej a jí se při pohledu na fotku rozšířily zorničky.

„To, že jsem byla u něj doma, ještě nic neznamená,“ řekla, když se na něj podívala.

„Proč jsi u něj byla?“ zeptal se, když si znovu sedl a propaloval ji pohledem.

„Někdo mi na Joshově párty něco hodil do pití, jela jsem domů s Christou a Rev mě odvezl domů druhý den ráno,“ vysvětlila. Už nekřičeli, ale já přesto slyšel každé slovo.

„Drž se sakra od Reva dál, je to podivín,“ zasyčel na ni Jace a pustil jí ruku. Teprve teď jsem si všiml, že ji svíral, a ona si začala mnout místo, kde ji držel.

Vstala od stolu a odešla z jídelny. Na vteřinu jsem zachytil její pohled a věděl jsem, že kdybych teď šel za ní, strhne se peklo. Očima jsem dal signál Jaxonovi, ten drcnul do Paxtona, všichni jsme vstali a vyšli z jídelny.

Cítil jsem, jak nás Jace sleduje. Zamířil jsem k dívčím záchodům. Stáli jsme venku opření o zeď, když se dveře rozletěly a Ria vyšla ven. Jakmile mě uviděla, zavrtěla hlavou.

„Nemluv na mě,“ řekla, když procházela kolem mě.

„Musíme si promluvit,“ zastavil jsem ji.

„Nemůžeme. Jace už teď podezřívá to nejhorší,“ odsekla a šla dál.

„Horší než pravdu?“ řekl jsem hlasitě a ona se na vteřinu zastavila, než pokračovala v chůzi.

„Dobře, teď vážně, Kaelene, co se to mezi vámi dvěma sakra děje?“ zeptal se Jaxon.

„Tady ne,“ odpověděl jsem mu a zamířili jsme ven na nádvoří.

„Vyklop to,“ pobídl mě Jaxon, když jsme si sedli k venkovnímu stolu.

„V pátek večer jsem se s ní málem vyspal, když mi do pokoje vtrhla Tahlia, začala vyšilovat a vyhrožovat, že Riu práskne Jaceovi,“ vyprávěl jsem.

„Ale neudělal jsi to?“ ujistil se Paxton.

„V pátek večer ne,“ přiznal jsem.

„Panebože, chlape, a kdy jsi s ní teda spal?“ vyzvídal Jaxon.

„Myslíš poprvé, nebo podruhé?“ zeptal jsem se a Rev na mě upřel pohled.

„Tys s ní spal víc než jednou!“ vyhrkl Jaxon nahlas.

„Ztiš se, idiote,“ okřikl jsem ho. „Poprvé to bylo před rokem a podruhé v sobotu ráno.“

„Tak proto brečela,“ zamumlal si Paxton pro sebe a Rev jen zakroutil hlavou.

„Tak v čem je problém?“ nechápal Jaxon.

„Líbí se mi a ona mě nenávidí,“ přiznal jsem.

„No, očividně mezi vámi něco je, když spolu pořád spíte,“ poznamenal Jaxon.

„Bylo to dvakrát a poprvé jsem si to nepamatoval. Po tom druhém jsem jí něco řekl a teď mě nemůže ani cítit. A upřímně, ani se jí nedivím,“ řekl jsem.

„Tak to naprav,“ poradil mi Paxton.

„Nebo ji prostě nech žít. Je z Dolní čtvrti a my jsme z Horní. Proboha, je to Jaceova holka,“ namítl Jaxon.

„Víc už dělat nemůžu. Řekl jsem jí, že si musíme promluvit, teď je míč na její straně,“ uzavřel jsem to. Zazvonilo a my se vrátili do školy.

Ria po zbytek týdne do školy nepřišla a Jace na nás pořád házel nenávistné pohledy. Něco mi říkalo, že Ria není v pořádku, ale nevěděl jsem, kde bydlí – i když by nebylo těžké to zjistit – a neměl jsem její číslo.

Jedno odpoledne po škole jsem si počíhal na její kamarádku Sharon, zatímco nás Corbin s Jacem sledovali. Neměl jsem jinou možnost. Paxton jim blokoval výhled z jedné strany, Jaxon z druhé. Stál jsem před ní a Rev se zády opíral o moje, jak nám hlídal týl.

„Potřebuju Riino číslo,“ řekl jsem jí.

„Proč?“ zeptala se.

„Jen si s ní musím promluvit. Proč není ve škole?“ vyzvídal jsem.

„Zabila by mě, kdybych ti to řekla, ale to číslo ti dám,“ svolila a já jí podal telefon. Naťukala tam Riino číslo a vrátila mi ho.

„Díky,“ řekl jsem.

„Můžu už jít?“ zeptala se.

„Ne. Proč není ve škole?“ naléhal jsem.

„Prosím, to ti fakt nemůžu říct,“ žadonila.

„Je aspoň v pořádku?“ zeptal jsem se.

„Bude,“ odsekla, prosmýkla se kolem mě a běžela ke svému autu.

Šli jsme k mému autu, hodil jsem klíče Jaxonovi a on se s úsměvem posadil za volant. Vyjeli jsme z parkoviště a já vytočil Riino číslo.

„Haló,“ ozvalo se na druhém konci.

„Rio, nepokládej to,“ vyhrkl jsem.

„Kaelene?“ podivila se.

„Vážně si musíme promluvit,“ naléhal jsem.

„Ne, nemusíme. Zapomeň na to, co se stalo, zapomeň na to, co jsem řekla, a prostě si žij svůj život,“ odsekla.

„Kéž by to bylo tak jednoduché,“ povzdechl jsem si.

„Prosím, nekomplikuj to,“ vzdychla.

„Rio, kdy máš narozeniny?“ zeptal jsem se najednou.

„Cože? Proč se ptáš?“ nechápala.

„Jen mi odpověz,“ trval jsem na svém.

„Za pár dní,“ řekla.

„Sakra,“ ulevil jsem si.

„Proč se na to ptáš?“ zopakovala otázku.

„Protože Jace není tvoje spřízněná polovina,“ řekl jsem jí.

„Musí být. Jak si můžeš být tak jistý?“ zeptala se.

„Prostě mi věř. Jsi v pořádku?“ ujišťoval jsem se.

„Budu v pohodě,“ odpověděla, ale věděl jsem, že lže. Položila to, a když jsem se jí snažil zavolat zpátky, telefon už šel rovnou do schránky. Bylo to k uzoufání.

Jeli jsme v tichosti. Opřel jsem si hlavu o okno a Jaxon zpomalil, když jsme se blížili k domu. Podíval se na mě; nechtělo se mi o tom s ním mluvit, věděl jsem, že má tisíc otázek.

„Je to tvoje spřízněná polovina?“ zeptal se Jaxon.

„Jo,“ odpověděl jsem.

„Jak to sakra víš?“

„Protože jsem to ucítil potom, co jsme spolu spali,“ vysvětlil jsem mu.

„Sakra, Kaelene,“ hlesl.

„Já vím. Ona si to uvědomí až v den svých narozenin,“ řekl jsem.

„Vy dva jste spolu spali ve škole?“ zeptal se a já znovu zavřel oči.

„Ne, v sobotu ráno.“

Jaxon zaparkoval a šli jsme dovnitř. Christa seběhla ze schodů, měla vytřeštěné oči a lapala po dechu.

„Co se děje?“ zeptal jsem se.

„Povídá se, že tu Ria strávila noc s Revem,“ vyhrkla a Rev prudce zvedl hlavu.

„Cože?“ podivila se Hadley, podívala se na Reva a ten jen zavrtěl hlavou.

„To je stará vesta, Christo,“ řekl jsem jí, protože tuhle část už jsem si domyslel.

„Dobře, ale vsadím se, že tu další část nevíte,“ řekla a založila si ruce na prsou.

„Kterou část?“ zeptal se Paxton a teď už pozorně poslouchal.

„Tu, že jí Jace chce dát k narozeninám prsten z lásky,“ oznámila Christa a Jaxon se na mě podíval.

„To nic neznamená,“ namítl jsem.

„Znamená to hodně, když ji plánuje označit jako svou spřízněnou polovinu,“ řekla a já na pár vteřin zamrzl.

„Nemůže ji označit,“ vyhrkl jsem.

„Proč ne? Chodí spolu skoro rok, pravděpodobně jsou stejně spřízněné poloviny,“ krčila rameny.

„Nejsou,“ řekl Jaxon a podíval se na mě.

„Co přede mnou tajíte?“ vyzvídala a Rev se najednou zazubil.

„Nic,“ odsekl jsem, zatímco ona podupávala nohou o mramorovou podlahu.

„Tak to vás asi nebude zajímat, že to plánuje udělat hned po škole,“ řekla a podívala se přímo na mě.

„Sakra,“ ulevil jsem si.