Po večeři jsem následoval Riu nahoru po schodech. Na třetím patře se zastavila a otočila se ke mně. Vlastně jsem nevěděl, co čekat. Choval jsem se k ní jako k odpadu, a přesto tu byla. Nevěděl jsem, co říct kromě „promiň“, což mi nepřipadalo dost dobré.

„Tak, tady jsem já,“ řekla a otočila se, aby šla chodbou dál.

„Ty spíš v pokoji pro hosty?“ zeptal jsem se.

„No, jsem tu přece host,“ odpověděla a