Seděl jsem v boxu úplně vzadu a potřeboval jsem být chvíli sám. Byl jsem ponořený do myšlenek a před očima se mi pořád míhalo všechno, co se stalo při tom posledním úkolu. Pronásledovalo mě to – Finleyho tvář těsně před smrtí. Celá ta past mi vrtala hlavou.

„Je tu volno?“ zeptal se někdo a já vzhlédl.

„Ahoj, jo, je,“ usmál jsem se, když vklouzla do boxu naproti mně.

„Slyšela jsem drby, že jsi zpát