V osm ráno se dveře mé ložnice rozletěly. Slabě jsem zasténal, když se rozhrnuly závěsy a do pokoje vtrhlo sluneční světlo.

„Sakra, Lachu, je moc brzo,“ zamumlal jsem a zakryl si oči paží.

„Je čas vstávat,“ ozvala se Maura. Odtáhl jsem paži a otočil hlavu, abych se na ni podíval.

„Co to sakra, Mauro,“ vyhrkl jsem a uvědomil si, že jsem šel spát jen v boxerkách.

„Vstávej,“ řekla přísně. „Nebo nedos