„Haló,“ odpověděl jsem do telefonu rozespale, pořád ještě napůl v mrákotách.

„Rykere, potřebuju tvou pomoc,“ řekl a já se v posteli okamžitě posadil.

„Co se děje, Walthame?“ zeptal se jsem se ho.

„Jak nejdřív můžeš být v Chicagu?“ zeptal se mě. Podíval jsem se na hodinky.

„V půl deváté jsem tam,“ řekl jsem mu.

„Budu čekat,“ řekl a ukončil hovor.

Bylo krátce po šesté ráno, tak jsem vstal a zamířil