„Finley!“ zařval Enzo, když se přední dveře rozletěly dokořán.

Zmeškali jsme část jejich shledání, protože Finley vklouzl dovnitř, a než jsme se k nim u dveří přidali, už se objímali, smáli a plakali zároveň. Morgaine stála stranou a vypadala jako dřív, pod tričkem se jí rýsovalo malé bříško.

„Rykere,“ řekl Enzo dojatě a taky mě objal.

„Já vím,“ odpověděl jsem.

„Morgaine,“ vydechl Finley a jemně j