O tři měsíce později…

„Vance,“ zvedl jsem zvonící telefon. Byly čtyři ráno a já byl tak unavený, že jsem sotva dokázal otevřít oči.

„Anya začala rodit, jsme v čekárně,“ oznámil mi Enzo.

„Teda ta má načasování na hovno, už jsme na cestě,“ řekl jsem a v tu ránu jsem byl úplně vzhůru.

„Co se děje?“ zeptala se mě Maura, když jsem rozsvítil lampu.

„Anya rodí,“ odpověděl jsem.

„Nemůžu tu prostě zůstat?“