Zaklepal jsem na dveře hotelového pokoje, ze kterého jsem se před více než dvanácti hodinami potichu vytratil. Callie dveře otevřela a několik vteřin se na mě dívala. Viděl jsem jí v očích hněv a pak váhání, zatímco jsem se já usmíval. Nakonec je otevřela dokořán a pustila mě dál.

"Prostě jsi odešel."

Opravdu jsem nevěděl, co na to říct. "Omlouvám se. Včerejší noc byla... nevím..."

"No, jsem ráda,