Anora byla nervózní a při balení kufru se jí třásly ruce. Za ty týdny od našeho příjezdu se moc nezměnila, ale ten její strach jsem téměř cítil na jazyku. Moje cestovní taška ležela na podlaze poblíž dveří pokoje a já si ji přitáhl do náruče, hladil ji rukou po vlasech a objal ji.

"Bude to dobré, slibuju."

"Věřím ti, Xandere, ale nemůžu si pomoct, cítím se tady jako návnada."

"Nejsi návnada, Annie