Snídaně byla pekelně trapná. Miles neustále zíral na Lucii a ta se červenala tak moc, až jsem si myslel, že jí ta červeň ve tvářích zůstane navždy. Nakonec toho měla dost a podívala se mu přímo do očí.

„Co je, Milesi?“ ušklíbl jsem se, opřel se na židli a sledoval tu výměnu názorů.

„Nechápu, že jsi prostě pokračovala.“ Miles dál jedl a asi měl tušit, že bude mít nějakou prostořekou odpověď.

„Žárlí