Uplynul týden a mně bylo Margo líto, ale musel jsem jí přičíst k dobru, že mi neposlala ani zprávu. Chyběla mi, ale nemohl jsem jí dát víc. Nechápala by mou svízelnou situaci, protože vlci se mohli poutat s lidmi.

Byl páteční večer a já právě uložil Riu do postele a přečetl jí pět pohádek, než konečně usnula. Ve vzduchu bylo něco jiného a cítil jsem, jak se mi do duše vkrádá zpět ten děsivý pocit.