Pohled Vance

„Prosím, nezlob se...“ řekla Sadie a přistoupila ke mně se smutkem v očích.

Nemohl jsem věřit tomu, co vidím.

Jak se tu sakra vzala?

„Proč jsi tady, Sadie?“ zeptal jsem se se zavrčením a snažil se nenechat ovládnout hněvem.

„Protože, Vanci, jsi můj nejlepší kamarád a nesnáším, jak jsme se rozešli. Přála bych si, aby to mezi námi nebylo tak složité. Je to všechno proto, že jsme nechali