Pohled Mayi

Zbytek cesty do jídelny jsme ušli mlčky. Sadie držela hlavu skloněnou a schovávala se za Vancem, ze strachu, že by mohla znovu narazit na svého druha.

Soucitila jsem s ním, protože jsem věděla, jaké to je cítit se odmítnutá. Ten výraz v jeho tváři nikdy nevymažu z paměti a Sadie k němu neprojevovala ani špetku lítosti.

Cítila jsem se hrozně.

Říkala jsem si, jestli se Vance cítí stejně,