Elara

„Ahoj, Thorne,“ odpověděla Elara tak klidně, jak jen dokázala. Snažila se na něj nezírat příliš dlouho, na jeho tmavou košili, rozepnutou tak akorát, aby byl vidět vršek jeho svalnaté hrudi. Tmavé prameny vlasů měl sčesané dozadu, jako by si jimi právě projížděl rukou.

Elara na něj hleděla o vteřinu déle, než bylo zdrávo, a on jí pohled oplácel. Napětí v jeho tváři mírně polevilo, potemnělé