„Mami, prosím, sedni si,“ prosila Elara už snad posté od chvíle, kdy jejího otce odvezli na pohotovost.

Mara dál neklidně přecházela po chodbě, jako by ji ani neslyšela.

Elaře pro ni pukalo srdce. Od okamžiku, kdy otce vzali na sál a obklopil ho tým lékařů a sester, uplynula celá věčnost a oni stále neměli žádné zprávy. Přežije to? Potřebuje kyslík? Ztratil tolik krve – bude potřebovat transfuzi?