Byla tma. Elara to věděla. Neviděla žádné světlo, které by pronikalo škvírami žaláře. Pokud tam nějaké bylo, bylo to světlo svíčky.

Nenáviděla to tam. Hladová, unavená a zajatá proti své vůli přestala bojovat se svými pouty a položila hlavu vedle hrudkovitého polštáře, který její věznitelé v té smradlavé cele měli. Zápěstí ji bolela od odřenin z provazu, který je svazoval k sobě. Elara byla k smrt