Do Reeveových už tak polámaných žeber dopadl další kopanec. Slyšel hlasité křupnutí. Udělalo se mu z toho nevolno.

Měl sice pootevřená ústa, protože teď dýchal jimi, ale to bylo vše. Nedával najevo žádné známky bolesti. Hlava mu visela nízko. Husté prameny vlasů slepené krví a potem stínily jeho bledou tvář. Ruce měl stále spoutané za zády, zápěstí rozedraná do krve od tření o řetězy.

Teď měl zavá