Reeve si osahal a napůl viděl cestu ze svého pokoje, aby našel Jennu. Jako na zavolanou Jenna právě vycházela ze svého pokoje také. Usmáli se na sebe.

„Zrovna jsem pro tebe šel,“ informoval ji Reeve. „Je po páté odpoledne. Kdy si dáme večeři?“

Úsměv z Jenniných rtů zmizel. „Cože? Co jsi říkal?“

„Večeře,“ zopakoval jako rozmazlené dítě. „Myslel jsem, že bychom si mohli objednat z–“

„Alfa Thorne mi