„Alfo Thorne! Alfo Thorne!“

Vykřikování jeho jména ho vytrhlo ze spánku. Thornova víčka se prudce otevřela. Sledoval, jak se s ním pokoj točí, dokud se opět neustálil.

„Alfo Thorne! Alfo Thorne!“ Tentokrát provázelo křik i hlasité bouchání na bránu.

Vymrštil se do sedu, hlavou trhl k oknu a pak zmateně k budíku na nočním stolku. Bylo teprve 6:30 ráno. Kdo byl u jeho brány v tuhle dobu? Zazvonění t