Pohled Killiana

„Prosím, nezlob se…“ řekla Cleo a přistoupila ke mně se smutkem v očích.

Nemohl jsem uvěřit tomu, co právě vidím.

Jak se tu sakra vzala?

„Proč jsi tady, Cleo?“ zeptal jsem se se zavrčením a snažil se nenechat ovládnout hněvem.

„Protože, Killiane, jsi můj nejlepší přítel a nesnáším, jak jsme se rozešli. Přála bych si, aby to mezi námi nebylo tak komplikované. Je to všechno proto, že