POHLED VARKONA

Na zpáteční cestě do pokoje jsem uviděl Morwennu, jak sedí na holé trávě a hledí k nebi.

Byla tak zabraná do myšlenek, že mě neslyšela přicházet.

Posadil jsem se vedle ní a dotkl se jejího ramene. Otočila se, vylekaná mým náhlým zjevením.

„Na co se díváš?“

„Na nebe,“ odpověděla chladně.

„Zlobíš se na mě?“ zeptal se.

„Nemůžu se zlobit na alfu.“

Teď jsem si všiml, že nepoužila můj tit