POHLED LYRAEY

Malá místnost byla zahalena stíny a mihotavé světlo svíčky jen málo rozptylovalo tíživou temnotu, která se kolem nás jako by uzavírala. Stála jsem u dveří, paže pevně zkřížené na prsou, a pozorovala Kaeluma, jak sedí u stolu se skloněnou hlavou.

Muž přede mnou vypadal jako duch toho důvěryhodného omegy, kterého jsem kdysi znala. Ramena měl svěšená, tvář propadlou vinou a vyčerpáním.