POHLED LYRAEY

V dětském pokoji bylo ticho, jediným zvukem bylo tiché hučení větru venku, zatímco jsem seděla v houpacím křesle. Žádný klid v této místnosti však nedokázal utišit bouři, která ve mně zuřila.

Události z festivalu se mi v mysli přehrávaly jako rozbitá deska – Morwennin chladný úsměv, chaos útoku odpadlíků, Kaelenova krev, která mi podruhé potřísnila ruce, když jsem mu tiskla ránu. Kaž