POHLED VARKONA

„Přímo pod nosem, v naší vlastní smečce, byla má družka a mé nenarozené děti málem zabity a já je nedokázal ochránit. Mám si říkat Alfa? Nemůžu Lyraeu ztratit, ne teď, nikdy,“ říkal jsem svému vlkovi.

Ranní vzduch byl prosycen smutkem, takovým, který se vám lepí na kůži a prosakuje až do kostí. Celá smečka se shromáždila u útesů s výhledem do údolí, na posvátném pohřebišti bojovníků