Vždycky jsem si myslela, že osmnáctiny budou tím zásadním zlomem v mém životě. Myslela jsem si, že se probudím a konečně získám svého vlka jako všichni ostatní.

Ale když jsem se dnes ráno probudila, všechno se zdálo stejné. Jako striptérka už tak mají dost důvodů, proč mnou opovrhovat, ale jako neduživec jsem pro ně přímo zhoubou, to nejhorší, co se vlkodlakovi může stát.

Už bylo pozdě, tak jsem spěchala do klubu, kde obvykle pracuji. Nachází se na druhém konci města. Je to výhradně vlkodlačí bar, ale občas tam zabloudí i nějaký člověk.

Čiší z něj peníze a sofistikovanost a většina lidí, kteří sem chodí, jsou vysoce postavení vlci, kteří jsou unavení z práce a chtějí si odpočinout při sledování ženy, která na nich tančí.

Měla jsem štěstí, že jsem tu vůbec dostala práci; omegy jako já by nezaměstnali, ale majitel Garrick si mě oblíbil. Říkal, že mám tělo striptérky; štíhlý pas, pevná prsa a kulatý zadek. Najal mě na místě s jedinou podmínkou – devadesát procent mého výdělku půjde jemu.

„Někdo si tě osobně vyžádal na soukromý tanec,“ řekl, když si ke mně přisedl. „Je to večírek s nějakou partou a chtějí, abys tančila.“

„Znám je?“ zeptala jsem se, ale on mou otázku odmávl.

„To není důležité,“ ujistil mě s rukou na mém rameni. „Když to uděláš, odejdeš dneska domů se dvěma stovkami jen z toho soukromého tance; a dokonce ti nechám dvacet procent z tvého dnešního zisku.“

Kousla jsem se do rtu a přemýšlela o tom. Je to ta nejlepší nabídka, jakou teď můžu dostat. S takovou částkou si konečně budu moct koupit nové boty, protože ty staré se mi rozpadají ve švech.

„Udělám to,“ souhlasila jsem a jeho úsměv se rozšířil.

„Jsou v desítce,“ začala jsem vstávat, ale on mě chytil za ruku. „Jsou to mocní lidé, Kaelie; uděláš cokoli, aby byli spokojení.“ Přikývla jsem a on mě pustil.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, a vešla do místnosti. Mé vzrušení otupilo pocit úzkosti, který ve mně bublal. Myslela jsem si, že mě nic nedonutí své rozhodnutí přehodnotit, dokud jsem neotevřela dveře a neuviděla lidi uvnitř – Siennu, Baxe a Kiana.

Jsou to nejlepší přátelé, nebo bych spíš měla říct parta budoucího alfy, Vance Thornea. Jsou to také moji největší trýznitelé ve smečce. A když už mluvíme o Vanceovi, toho tu nevidím. Měla jsem sto chutí z místnosti utéct, ale oni už mě uviděli.

„Myslíte, že se Vanceovi jeho dárek bude líbit?“ zeptal se Bax se sadistickým šklebem ve tváři.

„Myslím, že by se mu líbil víc, kdyby byla nahá,“ vyhrkl Kian. „Do toho, neduživče, svlékej se.“

Potlačila jsem žluč v hrdle a udělala, co žádal. Snažila jsem se si připomínat, že je to dobrý obchod a nesmím ho zkazit, jinak mě Garrick vyhodí. Ve chvíli, kdy jsem byla nahá, na mě všichni chlapi zírali s chtíčem v očích.

„Na neduživce máš fakt skvělý tělo,“ uvažoval Kian.

„Nesmíš je šukat, Kiane,“ řekla Sienna a protočila panenky. „Jdi tancovat k tyči nebo tak něco.“

Mechanicky jsem přešla k tyči. Právě jsem vylezla na pódium, když se otevřely dveře a do nosu mě udeřila vůně, kterou jsem nikdy předtím necítila. Bylo to něco, co jsem nedokázala vysvětlit, ale mělo to podtón důvěrné známé věci.

Zasáhlo mě to jako nákladní vlak přesně ve chvíli, kdy jsem zaslechla někoho říct: „Družka.“

Ozvalo se sborové zalapání po dechu, následované hlasitým vypísknutím, jak Sienna vyskočila na nohy a rozběhla se ke dveřím.

„Věděla jsem to, Vancei,“ vrhla se mu do náruče; „věděla jsem, že jsme druzi.“

„Ty ne,“ řekl a odstrčil ji.

Na její krásné tváři se objevil mrak a v tu chvíli si všichni jako by vzpomněli, že jsem v místnosti i já, protože se všechny oči obrátily ke mně. Jejich výrazy byly v nejlepším případě komické, protože každý měl v obličeji něco jiného.

Kian vypadal přímo pobaveně, Bax zmateně, Sienna byla zuřivá a zahanbená a Vance... přinutila jsem své oči střetnout se s očima svého druha a nebyla jsem připravená na tu nenávist a odpor, které se mu zračily v zorničkách.

Zůstala jsem jako přimražená, neodvažovala jsem se ani dýchat. Atmosféra byla tak napjatá, že by se dala krájet, a připadala mi jako tikající bomba, která může vybuchnout při sebemenším podnětu.

Po chvíli ticha Sienna promluvila. „To si ze mě snad děláš prdel,“ skoro vykřikla, „tenhle neduživec je tvoje družka a já ne?“

To jako by všechny vytrhlo z omráčení, protože Kian vybuchl smíchy. Smál se jako někdo, kdo se opil štěstím nebo vínem. Ramena se mu třásla a z očí mu vyhrkly slzy.

„Tak co se stane teď, Vancei?“ dobíral si ho. „Vezmeš ji k tatínkovi?“

„To ani kurva náhodou,“ vyprskl Vance. „Proč bych chtěl za družku neužitečnýho neduživce?“ Vzala jsem to jako signál k odchodu a začala jsem slézat z pódia, ale on mě zastavil: „Kam si myslíš, že jdeš?“

„Já...“ zakoktala jsem se, když jsem stanula tváří v tvář svému druhu, „myslela jsem, že bych měla odejít.“

Vance se tentokrát zasmál, byl to posměšný zvuk pobavení. „Někdo si zaplatil za tvůj čas; vážně si myslíš, že tě nechám odejít, aniž bych si to nejdřív užil?“

„Vancei,“ začala Sienna.

V jejím hlase byl podtón strachu a já si uvědomila, v čem je její problém. Sienna a Vance spolu už dlouho spali bez závazků a ona si myslí, že když bude v mé přítomnosti příliš dlouho, opustí ji kvůli mně.

„Neboj se, zlato, nedotkl bych se jí ani desetimetrovou tyčí,“ přitáhl si ji k boku. „Jestli se nepletu, Kian si zaplatil za její čas. Takže on si s ní užije svou zábavu.“

Líce mě pálily, jak se mi po páteři plížilo zahanbení. Není nic potupnějšího, než když váš druh řekne, že by se vás nedotkl, a prakticky vás hodí do náruče někomu jinému.

„Na co čekáš, Kaelie?“ zeptal se Kian a roztáhl nohy. „Čekám na svůj soukromý tanec.“

Po celou dobu, co jsem byla v té místnosti, jsem bojovala s slzami. Netančila jsem jen pro Kiana, musela jsem tančit i pro Baxe a bylo to odporné, nechat se od nich volně osahávat, zatímco Vance seděl v rohu místnosti a líbal se se Siennou.

Jakmile ty dvě hodiny skončily, spěchala jsem se obléknout. Podle toho, jak jsem si chvátala natáhnout šaty, byste si mysleli, že mě někdo honí. Už jsem byla u dveří, když mě zastavil Kianův hlas.

„Jsi skvělá tanečnice,“ řekl, „myslím, že sem budu chodit častěji.“ Otočil se k Vanceovi: „To ti nevadí, že ne? Je to přece tvoje družka.“

Viděla jsem jeho činy takové, jaké byly; snažil se Vance vyprovokovat. Vance si to uvědomil ve stejnou chvíli jako já. Jeho přátelé mu nikdy nedarují, že jeho družka je podřadná omega. Znám Vance, jeho pýcha a ego dnes utržily ránu a Kian to nenechá jen tak.

„Já, Vance Thorne z Enklávy dvou půlměsíců, tě, Kaelie, odmítám jako svou družku.“ Prakticky ta slova na mě vyplivl. „Přijmi to, nebo ne, je mi to u prdele.“