Zírala jsem na Zareka déle, než by se obvykle považovalo za vhodné, protože mě jeho slova vyvedla z míry. Nic neříkal, zatímco jsem se snažila zpracovat všechno, co se právě stalo.

Během dvou minut mi sdělil, že mě nechce, ale že si mě tak jako tak nechá. Snaha přijít na to, jaký k tomu má důvod, mi způsobovala bolest hlavy a zoufale jsem ho chtěla prosit, aby nám oběma prokázal laskavost a odvrhl