Zarkovi jsem se po zbytek týdne vyhýbala. Tedy, vyhýbala jsem se mu, jak jen to šlo, vzhledem k tomu, že jsem bydlela v jeho domě a potkávala ho na každé chodbě. Také dbal na to, aby se mnou seděl u každého jídla a bedlivě mě hlídal, protože mi nevěřil, že si neublížím.

Jsem tu už týden a nevím, jestli jsem víc nebo míň vyděšená, než když jsem dorazila. O tom, že jsme družci, neřekl ani slovo a já